Zpátky do školy aneb v první třídě za dob koronaviru
Tento týden se ve Vietnamu otevřely brány většiny škol, a protože máme doma prvňáčka, se kterým jsme se doma učili tři a půl měsíce, chtěla bych se s vámi podělit o naši zkušenost. Předem upozorňuji, že je to malinko delší čtení, tak si případně přeskočte na odstavec, který pro vás bude nejzajímavější.
Vietnam a drak Koron
Na začátek doplním, že jsme se do Vietnamu přestěhovali v létě loňského roku a obě děti tady chodí díky manželově práci do mezinárodní školy. Syn nastoupil do první třídy a dnes už čtyřletá dcera do školky. Mezinárodní škola a anglicky mluvící prostředí pro nás bylo jedním z největších lákadel, proč jsme se rozhodli s tak malými dětmi vycestovat.
Abych se dostala zpátky ke škole, musím se v čase vrátit na konec ledna, kdy se ve Vietnamu prokázal první případ nového koronaviru u turisty z čínského Wuhanu. Vietnamská vláda dlouho neotálela a kromě zrušení letů do Wuhanu rozhodla i o uzavření všech škol. V únoru přišla další opatření a z jednoho týdne se staly týdny dva, potom měsíc a děti nakonec zůstaly doma tři a půl měsíce.
Díky rychlým kroků vlády a uzavření hranic si Vietnam v současně době vede docela dobře (k 16. 5. 2020 bylo v zemi celkem 314 případů, z toho se 260 lidí uzdravilo) a vše se postupně vrací do normálu, včetně školy. Starší žáci šly do školy minulý týden, většina dětí prvního a druhého stupně nastoupila v pondělí, po víkendu nastoupí předškoláci a pětileté a mladší děti půjdou jako poslední 25. května.
Učíš, učím, učíme
Domácí výuku zaváděla naše škola „za pochodu“, takže určitě nebylo vše dokonalé, ale celkově se mi na ní líbilo hned několik věcí – získali jsme jako rodiče podrobný přehled o tom, co se děti ve škole učí, objevili jsme několik užitečných aplikací nejen pro výuku, měli víc času na češtinu, ale hlavně se dostalo taky na hraní a tvoření.
Od příběhů k vlastním písničkám
Od samotného začátku mi bylo jasné, že domácí učení bude pěkná fuška. Hlavně proto, že nejsme rodilí mluvčí a že si děti ze školy nenosí žádné učebnice (vše potřebné mají k dispozici ve škole, domů si nosí jen knížky z knihovny). O motivaci k učení nemluvě.
Škola nám naštěstí od prvního týdne připravovala vytištěné materiály a krátká videa a později přibyla ještě online výuka pomocí Google Meet. Postupně jsme mohli využít také online konzultace. Komunikace s učiteli probíhala i na nadále přes aplikaci, kam jsme nově nahrávali vypracované domácí úkoly a videa. První velké téma v rámci projektu o zvířatech syna moc bavilo a překvapil mě, kolik slovíček už umí a že si poradí i s krátkou prezentaci pro paní učitelku.
Komplikace logicky přišly v předmětu pojmenovaném jako „literacy“, kdy měly děti ze slovíček nebo podle obrázků napsat kratší text. Některá slovíčka jsem neznala ani já, tak jsme je buď dohledali, nebo přeskočili. Chybějící slova a gramatiku jsem neřešila, protože děti ve škole sice píšou, ale pravopis se v první třídě neopravuje. Bez chyb se učí postupně psát tzv. sight words (zatím přibližně 100 slov), což jsou slova, která se v angličtině objevují nejčastěji (např. the, a, and, I). Pro začátečníka skvělá věc, protože vás nestresuje neustálé opravování a naopak nejpoužívanější slova se naučíte docela rychle.
Matematika šla hladce – děti se učily sčítat a odečítat do stovky, příklady do tisíce jsme v rámci domácí výuky zvládli jen okrajově. Moc se mi líbily různé matematické hry a úkoly, které chtěla často dělat i naše čtyřletá. Děti tak například společně krokovaly délku pohovky nebo počítaly pomocí lega.
Videa k hudební výchově paní učitelka nahrála na YouTube a klobouk dolů, jak si poradila s technikou. Kromě několika vícehlasých písniček vymyslela pro děti i originální text písničky o koronaviru. Chytlavý text na melodii „We will rock you“ od skupiny Queen si děti dobře zapamatovaly.
Čtení s aplikací Epic!
Za mě nejlepší věc, kterou jsme díky zavřené škole objevili. Aplikace obsahuje celkem čtyřicet tisíc knih, videí a kvízů pro děti do dvanácti let. Knížky a videa v angličtině (a ve španělštině) se dají vyhledávat pomocí několika filtrů včetně věku a zaměření. Děti tam najdou také seznam přečtených či zhlédnutých titulů. Osobně mám raději písmenka na papíru, ale kdo by na každý den kupoval novou knížku?
Přístup do Epic! jsme dostali ze školy zdarma, jinak se platí měsíční členství v přepočtu 200 korun. Kromě krásných příběhů a videí z dílny National Geographic syna moc baví upravovat profilový obrázek a postupovat na vyšší čtenářskou úroveň. Profil mají děti k dispozici v rámci třídy, takže syn pravidelně kontroluje, jak si vede oproti spolužákům. Podle mě skvělý způsob, jak děti motivovat ke čtení.
Hezky česky
Česky se doma učíme necelý rok rok – začali jsme už ve školce, když manželovi potvrdili jeho přesun do Vietnamu. Soustředíme se hlavně na čtení (máme slabikář z české kmenové školy) a píšeme nevázaným písmem Comenia Script. Možná si dokážete představit, jaká je to pro dítě makačka, dělat ke vší té angličtině ještě češtinu.
Díky zavřené škole jsme tak konečně měli dost času i na ni. Dokonce jsme se dostali i k pracovnímu sešitu z prvouky a zazpívali si pár českých písniček. Když jsme u češtiny, hodně se nám líbilo vysílání UčíTelka. Sledovaly ho obě děti a nejraději měly příběhy o MatEmaTice.
Čas na LEGO a tvoření
Z první třídy a povinností okolo jsem měla už v Česku velký respekt. Tady navíc dětem končí vyučování každý den ve tři a potom se můžou ještě přihlásit do některého z volitelných kroužků, takže jsou ve škole většinou do čtyř. Domů si sice žádné úkoly nenosí, ale když se po škole ještě učí česky nebo mají nějaké další kroužky, z odpoledne jim moc času nezbývá. Navíc se tady po celý rok stmívá okolo šesté, takže vám dny přijdou pocitově kratší než v Česku. Nedivím se proto, že si často postesknou, že si vůbec nestihli pohrát.
Když zavřeli školy, a protože teď nepracuji, měli jsme najednou víc času a odpadlo i ranní kvaltování do školy, kam jezdíme na motorce. Učení jsem se snažila naplánovat hlavně na dopoledne, kdy byla i online výuka ze školy. Jinak si mohly děti hrát a tvořit, a když jsme mohli chodit ven, tak i na bazén a na hřiště. Určitě jsme nesplnili všechny úkoly, ale učit se přece dá i při stavění puzzle.
A co odměna?
V motivaci k učení námd dost pomohl tablet, který děti dostávaly po obědě. Protože ho měly i dopoledne v rámci online výuky a syn na něm navíc čte, musely jsme se předem dohodnout na pravidlech, která většinou fungovala.
Díky jedné návštěvě u kamarádky jsme zavedli také razítka. Za každý „školní“ den děti dostaly jedno razítko a za celkem deset razítek je čekala nějaké odměna – knížka, puzzle nebo nějaké tvoření. Syn dostával ještě extra razítka za klavír, protože jsme přešli na online výuku i tam a půl hodina po Skypu pro něj byla někdy pekelně dlouhá.
Podtrženo, sečteno pro mě byla domácí výuka zajímavá zkušenost. Naučila jsem se nová slovíček ze školní angličtiny, ale hlavně jsem ráda, že jsme to ve zdraví přestáli a že se děti zase mohly vrátit do školy.
A jaká je vaše zkušenost s domácí výukou? Umíte si představit, že byste děti vzdělávali jen doma?
