Po prvním měsíci jako na houpačce

Tak už máme za sebou první měsíc. A jak se nám ve Vietnamu žije?

Odpověď dokonale ilustruje fotka z naší první dovolené na vietnamském ostrově Phu Quoc. Jsou dny, kdy se máme jako o dovolené, logicky hlavně o víkendu, když jsme všichni spolu, někdy to ale stojí za starou bačkoru. Třeba když se nedá jít kvůli lijáku (přijeli jsme v období dešťů) ven na hřiště nebo když jsou děti ze školy a ze školky unavené jako koťata. To nepomůže ani kopec zmrzliny – a že ji máme v mrazáku nakoupenou pěkně do zásoby.

SeoJun, Yushin a Jiwoo 

Celkově jsme se ale, myslím, zabydleli docela rychle a díky místním Čechoslovákům, ukecané já a skvělému zázemí ve škole se už známe s desítkou rodin, až mi dělá problém zapamatovat si všechna ta jména. Hlavně teda u Korejců a Číňanů. Vietnamskou rodinu máme ve třídě jen jednu.

Škola základ života

Školu a školku jsme vybrali snad dobře. Před příletem nám známí doporučovali, ať vybereme tu nejbližší, takže jezdíme každý den na kole a na koloběžce a když prší, tak pěšky. V dešti to není sice nic moc, ale lepší než čekat hodiny na taxi – když přijde slejvák, taxi tady prostě nejezdí.

Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem

Tříletá si s angličtinou moc starostí nedělá. Ve školce mluví na učitelky česky a má radost, že jí rozumí. Upřímně nerozumí, ale když je nejhůř, pomůže google translator. Díky za něj. No a náš prvák toho chytá dle paní učitelky každým dnem víc a víc, ale hlavně se doma učíme číst a psát první slova, protože to tady děti umí už ze školky.

Co se jazyků týče, mluví tady někteří i pěti jazyky. Takže k mojí češtině, angličtině a němčině chci přidat ještě vietnamštinu, ať to stojí za to.

Kdyby vás k našemu zabydlování se cokoli zajímalo, můžete se ptát v komentářích pod článkem.